Výjimka × vyjímka

V psaném projevu se můžeme setkat s řadou slov, u kterých si nemusíme být jisti délkou jednotlivých hlásek. Skvělým příkladem tohoto jevu je dvojice výjimka x vyjímka. Která varianta je správně?

Český pravopis povoluje pouze první zmíněnou variantu, tedy výjimka. Slovo výjimka používáme ve větách, jimiž chceme zdůraznit nějakou ojedinělou událost, věc nebo osobnost. Pravidlem o první dlouhé hlásce se pak řídíme i u příbuzných slov: výjimečný, výjimečně, výjimečnost.

Příklady užití podstatného jména „výjimka“ ve větách:

  • Výjimka potvrzuje pravidlo.
  • David je skutečně výjimečná osobnost.
  • Výjimky si je nutné zapamatovat.

Samy × sami

Mezi největší úskalí psané podoby českého jazyka bezpochyby patří slova, která se v textu mohou vyskytovat ve dvou variantách – například psy x psi. Pravopisně správně jsou přitom obě možnosti, každá se však používá v jiném kontextu. Podobným případem jsou i tvary zájmena sám: samy x sami.

V praxi se tedy můžeme setkat s oběma variantami, kdy ale kterou zvolit? Významově jsou obě podoby totožné. Koncovku y/i však píšeme podle slova, které je podmětem. Řídíme se tak stejnými pravidly jako u shody podmětu s přísudkem – rodem podmětu, případně životností.

Pokud je podmět rodu:

  • mužského životného píšeme měkké i,
  • mužského neživotného píšeme tvrdé y,
  • ženského píšeme tvrdé y,
  • středního píšeme a (ve výjimečných případech tvrdé y).

Vždy je tak potřeba se řídit podmětem dané věty, a to v případě, že je nevyjádřený (my, vy, on, ona).

Příklady užití zájmena „samy x sami“ ve větách:

  • Dívky šly samy lesem.
  • Chlapci jeli poprvé sami vlakem.
  • Ty stany se samy nepostaví.

Na co si dát při psaní zájmena „samy x sami“ pozor

K určení správného i/y nám postačí, když si zapamatujeme, jaká varianta patří, ke kterému rodu. Pozor bychom si měli dát u rodu mužského, kde se určuje také životnost. Životnost poznáme následovně:

  • Vytvoříme si 1. a 4. pád slova – (kdo, co?) sněhulák, (koho, co?) sněhuláka,
  • Pokud se obě varianty shodují (nezmění se koncovka), jedná se o podstatné jméno neživotné, v opačném případě o životné – koncovka se změnila, sněhulák je podstatné jméno rodu mužského životného. Nelze se tedy řídit tím, zda daná věc žije, nebo nežije. Sněhulák nežije, ale z hlediska češtiny je životný.

Dalším příkladem může být slovo stůl > 1.p. stůl, 4.p. stůl > koncovka se nezměnila = rod mužský neživotný.

Na shledanou × nashledanou

Toto spojení je velice častou chybou, kterou můžeme vidět na ceduli nejedné restaurace nebo parkovišti obchodního domu. Jak je to tedy správně? Píše se na shledanou zvlášť či dohromady – nashledanou?

V tomto případě je jediná správná odpověď – na shledanou. S variantou, kde se dvě původně oddělená slova píší dohromady, se můžeme setkat u příslovečných spřežek (například vcelku), ale to není tento případ. Na zde sehrává roli předložky, a proto se musí psát zvlášť, podobně jako v případě na slyšenou, na zavolanou, na viděnou, na zdraví, na zotavenou, na rozloučenou apod.

Příklady užití spojení „na shledanou“ ve větách:

  • Tak na shledanou příště!
  • Na shledanou, těšilo mě!
  • Řekli jste jim, aspoň na shledanou?

Na co si při psaní spojení „na shledanou“ dávat pozor

Mimo chybný výraz nashledanou, můžeme vidět také varianty naschledanou a na schledanou. Ani jedna z nich však není správně. Pozdrav na shledanou je odvozen od slovesa shledat se, kde se žádné ch nevyskytuje.

Pomůcka, jak si zapamatovat správný pravopis spojení „na shledanou“

Správný pravopis slova na shledanou si lze zapamatovat prostřednictvím pravidla spojení předložky na se čtvrtým pádem zpodstatnělého přídavného jména. Na (koho, co?) shledanou, na (koho, co?) viděnou.

Naviděnou × na viděnou

Slovní spojení naviděnou x na viděnou může v mnoha případech zamotat hlavu nejednomu studentovi i pracujícímu. Podobně jako u pozdravu na shledanou, může totiž mylně vést k záměně s příslovečnou spřežkou.

V případě na viděnou se ovšem jedná o spojení předložky na a zpodstatnělého přídavného jména viděnou. Jedinou správnou variantou je zde proto psaní s mezerou čili na viděnou.

S podobnými případy se pak můžeme setkat i u dalších spojení, například: na slyšenou, na shledanou, na zavolanou, na zdraví, na zotavenou, na rozloučenou.

Příklady užití spojení „na viděnou“ ve větách:

  • Tak zase zítra, na viděnou.
  • Rozloučili jsme se a utíkal pryč. V běhu se otočil a zvolal: „Na viděnou.
  • Na viděnou“ je nový televizní pořad adaptující Poštu pro tebe.

Na co si při psaní spojení „na viděnou“ dávat pozor

Slova typu na shledanou a na viděnou se mohou celkem snadno poplést s příslovečnými spřežkami, které se píší dohromady (například doprava). Pokud jde ovšem o tvar skládající se z předložky na + zpodstatnělého přídavného jména, tak se ve většině případů o spřežku nejedná a píší se odděleně: na (koho, co?) shledanou, na (koho, co?) uvítanou, na pováženou, na vybranou, na rozdíl atd.

Zdali × zda-li

Přílišná snaha o spisovnost ve spoustě případů vede k vytváření gramatických chyb. Příkladem může být jeden z tvarů dvojice: zdali x zda-li, který?

Pravopisně správně je pouze varianta zdali. Se spojovníkem bychom se tedy ve psané podobě tohoto slova vůbec neměli setkat. Jedná se o podobný případ, jako u výrazu neboli, kde spojovník rovněž nepoužíváme.

Příklady užití slova „zdali“ ve větách:

  • Ptal jsem se Moniky, zdali souhlasí s mým návrhem
  • Teď uvidíme, zdali umí rychle běhat.
  • Zdalipak se tady David ukáže?

Samozřejmě × samozdřejmě

Častým dilematem uživatelů češtiny bývá pravopis dvojice výrazů samozřejmě x samozdřejmě. K rozlišení správné varianty přitom mnohdy využíváme pomůcku „vyslovení nahlas“, díky které získáme tvar [samozdřejmě]. Je to ale správně?

Není. Samotná výslovnost nestačí, jelikož může být ovlivněna například přízvukem nebo nesprávnou artikulací. Jedinou správnou variantou je tedy v tomto případě tvar samozřejmě. Jak to zjistíme?

Zde nám bohužel nepomůže skloňování ani převod do jiného slovního druhu. Musíme se tak zamyslet nad tím, jak slovo vzniklo. U dvojice samozřejmě x samozdřejmě se jedná o skládání. Konkrétně složení zájmena sám a přídavného jména zřejmý.

Když tato slova spojíme dohromady: sám + zřejmý = samozřejmý, tak vidíme, že se d ani v jedné části nevyskytuje. Nemůžeme ho tam tedy napsat.

Příklady užití slova „samozřejmě“ ve větách:

  • Přišel samozřejmě pozdě.
  • Nesmíš mě brát jako samozřejmost.
  • Odradil mne jeho samozřejmý přístup.

Na co si dát při psaní slova „samozřejmě“ pozor

Podobně jako se v textu můžeme setkat s chybným tvarem samozdřejmě, je možné také narazit na výraz samozdřejmně nebo samozřejmně. Obě varianty jsou špatně, což lze celkem snadno ověřit prostřednictvím utvoření přídavného jména – samozřejmý.

Přídavné jméno n neobsahuje, tudíž ho při psaní podstatného jména (samozřejmě) nemůžeme přidávat. Jiný případ by bylo slovo, které m i n obsahuje.

Když například chceme napsat větu: „Zapomněl jsem si sešit.“, můžeme si pravopis slova zapomněl ověřit prostřednictvím slovesa zapomenout – vidíme, že je zde m i n, a proto je píšeme ve všech příbuzných slovech.

Kecy × keci

Hláska c patří mezi měkké souhlásky, a proto je typicky spojována s psaním měkkého i. Podobně jako u jiných pravidel českého pravopisu ovšem i zde existují výjimky, které se neřídí tvrdými / měkkými souhláskami, nýbrž vzory.

Konkrétně mužským neživotným vzorem hrad, kde v koncovce píšeme y. Jedinou gramaticky správnou variantou je proto tvar kecy.

S touto výjimkou se pak můžeme setkat i u dalších slov, například: hecy, tácy, puncy. Obvykle se přitom jedná o slova cizího původu neboli přejatá z cizích jazyků.

Příklady užití slova „kecy“ ve větách:

  • Nech si ty kecy.
  • Petr si zase neodpustil ty svoje kecy.
  • S pravdou ven! A ty svoje kecy vynech.

Na rozdíl × narozdíl

Příslovečné spřežky jsou gramatickým jevem, se kterým bojuje řada žáků základních škol, ale i dospělých. Často přitom narazíme na slova, která za příslovečné spřežky označujeme mylně. Jak je to v případě dilematu na rozdíl x narozdíl?

Ačkoli se i toto spojení v textu vyskytuje poměrně často, o příslovečnou spřežku se nejedná. Píše se tedy vždy zvlášť – na rozdíl.

Příklady užití slova „na rozdíl“ ve větách:

  • Já se na rozdíl od tebe aspoň snažím!
  • Petr se na rozdíl od tebe učil.
  • Maminka na rozdíl od tatínka nechodí do hospody.

Výjimečně × vyjímečně × výjmečně

Hovorová podoba slov může ve spoustě případů ovlivnit psaný projev. Jedním z takových případů je i trojice výjimečně x vyjímečně x výjmečně. Která varianta je správně?

V češtině bychom se dle pravidel měli setkávat jen s prvním zmíněným tvarem – výjimečně. Pravopis tohoto slova si bohužel nemůžeme nikterak ověřit, a proto je vhodné si jeho spisovnou formu zapamatovat. První dlouhá hláska se pak týká i dalších příbuzných slov: výjimečný, výjimka, výjimečnost.

Příklady užití slova „výjimečně“ ve větách:

  • Alkohol požívám pouze výjimečně.
  • Dnes se cítím skutečně výjimečně.
  • Výjimečně máš pravdu!

Oběti × obětí × objetí

Pravopis slov oběti, objetí a obětí může zamotat hlavu mnoha studentům i široké veřejnosti. Se všemi třemi výrazy se přitom ve spisovné češtině můžeme setkat. S každým však v jiném významu.

Oběť

Slovo oběť označuje osobu postiženou trestným činem nebo havárií. Můžeme ho tak použít například v kontextu oběti dopravní nehody či oběti násilného přepadení. Pokud má výraz oběť takový význam, tak se vždy píše s ě.

Příklady užití slova „oběť“ ve větách:

  • Kvůli tobě tu oběť podstoupím!
  • Byla to od tebe obrovská oběť.
  • Cením si tvé oběti.

Obětí

Slovo obětí je přitom pouze dalším tvarem původního výrazu oběť:

  1. p. oběť       oběti
  2. p. oběti       obětí
  3. p. oběti       obětem
  4. p. oběť       oběti
  5. p. oběti       oběti
  6. p. oběti       obětech
  7. p. obětí      oběťmi

Platí zde proto stejná pravidla jako u výše uvedeného slova oběť.

Příklady užití slova „obětí“ ve větách:

  • Letecká havárie si vyžádala 80 obětí.
  • Stal jsem se obětí manipulace a nekalého jednání.
  • Řecké rituály vyžadovaly řadu obětí.

Objetí

Objetí má pak na rozdíl od prvních dvou zmíněných slov naprosto odlišný význam. Tentokrát se totiž nejedná o oběť nějakého činu, nýbrž o objímání. Tedy podstatné jméno odvozené od slovesa obejmout. Stejně tak se tato varianta používá ve smyslu objíždění. Slovo objet se v obou případech píše s je.

Příklady užití slova „objetí“ ve větách:

  • Maminčino objetí mne vždy zahřeje na srdci.
  • Věnovala mi přátelské objetí.
  • Rozhodli jsme se pro objetí nebezpečné části trasy.

Vždy je tedy důležité vnímat daný kontext věty a zvolit správnou variantu tak, aby text dával smysl.