Mezi největší úskalí psané podoby českého jazyka bezpochyby patří slova, která se v textu mohou vyskytovat ve dvou variantách – například psy x psi. Pravopisně správně jsou přitom obě možnosti, každá se však používá v jiném kontextu. Podobným případem jsou i tvary zájmena sám: samy x sami.
V praxi se tedy můžeme setkat s oběma variantami, kdy ale kterou zvolit? Významově jsou obě podoby totožné. Koncovku y/i však píšeme podle slova, které je podmětem. Řídíme se tak stejnými pravidly jako u shody podmětu s přísudkem – rodem podmětu, případně životností.
Pokud je podmět rodu:
- mužského životného píšeme měkké i,
- mužského neživotného píšeme tvrdé y,
- ženského píšeme tvrdé y,
- středního píšeme a (ve výjimečných případech tvrdé y).
Vždy je tak potřeba se řídit podmětem dané věty, a to v případě, že je nevyjádřený (my, vy, on, ona).
Příklady užití zájmena „samy x sami“ ve větách:
- Dívky šly samy lesem.
- Chlapci jeli poprvé sami vlakem.
- Ty stany se samy nepostaví.
Na co si dát při psaní zájmena „samy x sami“ pozor
K určení správného i/y nám postačí, když si zapamatujeme, jaká varianta patří, ke kterému rodu. Pozor bychom si měli dát u rodu mužského, kde se určuje také životnost. Životnost poznáme následovně:
- Vytvoříme si 1. a 4. pád slova – (kdo, co?) sněhulák, (koho, co?) sněhuláka,
- Pokud se obě varianty shodují (nezmění se koncovka), jedná se o podstatné jméno neživotné, v opačném případě o životné – koncovka se změnila, sněhulák je podstatné jméno rodu mužského životného. Nelze se tedy řídit tím, zda daná věc žije, nebo nežije. Sněhulák nežije, ale z hlediska češtiny je životný.
Dalším příkladem může být slovo stůl > 1.p. stůl, 4.p. stůl > koncovka se nezměnila = rod mužský neživotný.