V psaném projevu se můžeme setkat s řadou slov, u kterých si nemusíme být jisti délkou jednotlivých hlásek. Skvělým příkladem tohoto jevu je dvojice výjimka x vyjímka. Která varianta je správně?
Český pravopis povoluje pouze první zmíněnou variantu, tedy výjimka. Slovo výjimka používáme ve větách, jimiž chceme zdůraznit nějakou ojedinělou událost, věc nebo osobnost. Pravidlem o první dlouhé hlásce se pak řídíme i u příbuzných slov: výjimečný, výjimečně, výjimečnost.
Příklady užití podstatného jména „výjimka“ ve větách:
- Výjimka potvrzuje pravidlo.
- David je skutečně výjimečná osobnost.
- Výjimky si je nutné zapamatovat.